No, ten 17. listopad

tak ten v 89, ten konkrétní, znám jen z vyprávění:-)Zima byla myslím stejná jako letos, ale, přijela mi máma s přítelem na víkend a tak mi ten den nějak utekl. Asi by mi utekl i normálně, protože demonstrace studentů, navíc svazáckých, no to bych asi………….
V sobotu jsem uvařila oběd a odpoledne jsme se s mým přítelem vypravili na procházku do města.
„Vezmu sebou svíčku, zapálíme ji za ty potlučené z 28. října, snad nás nikdo nezavře:-))“ řekla jsem a jeli jsme.
Byla zima, mlhavo a Václavák byl podivně tichý a dost prázdný. U Václavova podstavce jsem vyndala tu svíčku, nakapali jsme vosk, přilepili, pár lidí se na nás dost divně dívalo, vůbec jsem netušila proč.
V neděli 19. jsme měli lístky do Národního, máma je měla od kamaráda, tehdejšího ředitele, později ministra kultury Lukeše, no a už od dopoledne jsme věděli, že se asi hrát nebude, že se v divadle bude stávkovat, protože se na Národní 17. něco stalo. A opravdu se nehrálo.
Sotva se poněkud znervóznělí diváci usadili vyšlo na jeviště mnoho herců a z úst Štěpničky, kterého jsem měla zakódovaného jako Gottwalda, jsem na vlastní uši slyšela věty složené ze slov jako „Generální stávka“ ( vůbec jsem netušila co to znamená), “ vrcholní představitelé státu musí odstoupit „, nebo DOKONCE “ požadujeme zrušení 4. článku Ústavy Československé socialistické republiky“, no měla jsem pocit, že se někdo zbláznil, tedy někdo, já nebo Štěpnička.
No a pak už to šlo ráz na ráz, den po dni, skoro měsíc a půl venku v ulicích až do 29.12., tedy volby Václava Havla.

Vůbec se mi nechce řešit nebo přemýšlet nad tím co jak bylo a nebylo, kdo co udělal a proč, jestli a kde to někdo připravil.
Z mého pohledu se to všechno malinko zvrtlo, nebo vymklo, těžko říct, který pojem preferuju. Myslím si, že naši soudruzi byli prostě zvyklí na pokyny shora, resp. z východu, a ony najednou žádné nepřišly, možná žádali o radu nebo řešení, ale ono bylo ticho, protože Gorbačova toto už nezajímalo.
Víc mě zajímá co se mělo udělat už v tom 89,nebo aspoň v 90 a co se pak rozhodně nemělo dělat v letech 92-96, ale, všechno je v zásadě v takovém stavu do jakého jsme si to dostali sami. Sami, špatnou nebo žádnou volbou, tolerancí toho a onoho, pousmáním se nad věcma, které jsou spíš k pláči, ale, máme prostě takovou demokracii o jakou jsme se všichni společnými silami zasadili, tedy, nic moc.

Je 17. listopad 2005, 17. listopad 16 let poté a já jsem ráda, že ten před 16ti lety byl, že se směl stát, že si to pamatuju a že jsem u toho mohla být 🙂

Příspěvek byl publikován v rubrice Žhavé téma a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u „No, ten 17. listopad

  1. Dle mého byla revoluce dohodnutá už před tím, než nějaká demostrace vůbec začala. Je tolik sporných faktů… asi nejvíc za sebe mluví ten, kdy dav VEDL vrcholný pracovník STB a vůbec se za to nestyděl. Nechci to nějak znevažovat, ale podle mě by konec komunismu byl tak jako tak, proto také nevyjely tanky ani nic dalšího…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *