Kdo si koho ochočil?

O koťatech jsem Vám už říkala, jenžekrátce na to dělali kousek od jejich boudičky pánové okapy a koťata zmizela, úplně všechna. Ještě pár dní jsem chodila 2x denně do bedny s jídlem, další den pak už bez jídla a pak pár dní už jsem nechodila.
Asi po týdnu jsem pak měla pocit, že bych se prostě měla jít podívat a když jsem došla k plotu, slyšela jsem z klád zoufalé mňoukání. A bylo tam kotě jedno, jen jedno, hned jsem běžela pro mlíko.
Myslím, že toto kotě je původní Čočkins, který se vždycky bál a nebo hodně vyděšená Bublina, určitě to není Ňuninka, ale jako nejsnazší se ukázalo volat Ňuňu a od toho dne, kdykoliv jsem zavolala „Ňuňu“, kotě se objevilo na kládách.
Jakmile nasněžilo a přituhlo Ňuňu začala víc okolkovat v bedně, takže když jsem přišla s jídlem a odklopila víko, Ňuňu poodešla z bedny hlavou, ale nechávala v ní celé tělo, jako pštros.
Postupně jsem začala mít pocit, že jí tam musí být samotné strašně smutno a tak jsem se na každé jídlonošení přioblíkla a 10-15 minut jsem postála u plotu a s Ňuni vzdálenou na 5 metrů- na kládách, jsem si povídala.
2 dny před Silvestrem se Ňuňu odlepila z klád, přiběhla k plotu a začala mi předvádět, že si umí hrát se sněhem, pak přišla až k plotu a prostrčila okem packu.
Když jsem přišla na Silvestra ráno se snídaní, čekala mě na bedně, pak mi znovu ukázala jak se hraje s tím sněhem a když jsem od bedny odcházela k domu ( 100 metrů přes zahradu), nešla do bedny snídat, šla vedle mne až skoro k domu.
S jídlem už nkam nemusím, miska stojí na okenním parapetu zvenčí a když ráno otevřu okno a zavolám „Ňuni!“ běží ke mně z keřů za bazénem (nevím přesně, kde teď bydlí, bednu jsme jí sice přenesli k těm keřům, ale myslím, že do ní nechodí), vyskočí na pohovku, pak na parapet a snídá. Stejně taky obědvá a večeří a 3x denně když zavřu pesy, jdu si s ní hrát před dům do sněhu, moc kočkám nerozumím, Ňuňu přede, kroutí všelijak ocasem a otírá se mi o nohy, dneska jsme si spolu dokonce sedly na pohovku, ona si lehla na bok a jakože hladit.
Teď ji vidím z okna od svého stolu, válí se na křesle pod kuchyňským oknem ve vlněném přehozu s dlouhými chlupy,občas spadne jak dělá blbosti, ale hned zase vyskočí zpět a pokračuje v řádění.
Tak nevím, kdo si koho ochočil, jistě vím jen to, že kočku jsem nikdy nechtěla:-)

Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u „Kdo si koho ochočil?

Napsat komentář: Mo. Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *