Sbohem pane Profesore !

Pohřbům se obecně snažím vyhýbat, nedělají mi dobře, většinou jsem moc smutná a pláču. Výjimečně ale na pohřeb jdu a tak jsem to udělala i dnes.

Ještě víc než pohřby nesnáším pohřby v kostelech, zejména pak v zimě, v kostelech je totiž strašná zima ( s výjimkou pravoslavných, tam mívají zatopeno), a navíc tam říkají věci, kterým absolutně nerozumím.

Pohřeb pana profesora Horyny se odehrál v kostele, samozřejmě v kostele barokním, a já tam šla, protože to byl opravdu strašně milý člověk.

Přesto, že v kostele nebylo ani jedno volné místo k stání, natož k sezení, ani to množství lidí nestačilo behěm hodiny a půl prostoru zadýchat. Příšerná zima a mnoho celebrit, například Předsedkyně PS ČR, senátor Pithart, profesor Klenner, mnoho desítek studentů, mši sloužil Kardinál Duka, a vzhledem k tomu, že pan Profesor působil jednak na Filozofické, tak i na Teologické fakultě UK, chrám byl nabitý věřícími, zřejmě většinou praktikujícími, protože každý jeden člověk přesně věděl, kdy a jak má zareagovat na nástřel duchovního, všichni soustavně klečeli, zpívali, nebo doplňovali načaté věty, a já se snažila soustředit se výlučně na přítomnost pana Profesora.

Kardinál říkal, že se vrátil domů….. ne, domů se určitě nevrátil, pak taky říkal, že tak kvalitní lidi, jako byl pan Profesor, si Bůh k sobě vezme z tohoto světa brzy proto, aby je tenhle svět nezkazil, no nevím, mne to neuklidnilo.

Pak se všichni celou hodinu modlili za to, aby Bůh panu Profesorovi odpustil všechny jeho hříchy a přijal ho k sobě. Tohle mne vysloveně rozesmutnilo, protože jestli se takhle moc a usilovně musí prosit za tak kvalitního člověka, jakým byl pan Profesor, nemá běžný hříšník pražádnou šanci:-(

Také jsem se ovšem dozvěděla zajímavou informaci, že všichni zemřelí, zřejmě samozřejmě ti věřící, budou s Kristem znovu vzkříšení, tak nevím, dodnes jsem se domnívala, že Křesťané na reinkarnaci nevěří, ale zřejmě se nemá jednat o reinkarnaci, ale pokračování (?).

Vedle mne seděla paní středního věku s vysokým čistým hláskem, která si evidentně přišla jen zazpívat, pomodlit a přijmout tělo Boží, když se za tím účelem vypravila k duchovním, požádala mne, abych jí pohlídala batůžek…, pak si ho vzala, poděkovala a odešla.

Pro tělo Boží ale nebylo nezbytné někam si chodit, najednou předemnou stál Kardinál Duka a před pusou mi držel sušenku, chvíli jsme na sebe vzájemně nevěřícně zírali, nepolevila jsem.

Pak přišli zřízenci z Pohřební služby a ze stovek nádherných růžových kytic vyrobili rozšlapaný základ pro kompost.

Mimochodem věnec se stuhou Ministerstva Zdravotnictví vypadal, od počátku, jako by už několikerým kompostováním prošel.

Tak, sbohem pane Profesore!

Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *