Variace na téma hledání

Vám, kteří pamatujete mé bývalé A VO CO DE a jeho Monology, se to asi nebude zdát divné:-)
Hledání je hodně široký pojem, hledat můžeme vlastně cokoliv, lidi, ztracené, zapomenuté, odložené věci na které si najednou vzpomeneme.
Hledat se dají chutě i vůně. To dělám často, že hledám nějakou chuť, kterou už znám a ne a ne ji najít.
Nebo s vůněmi je to taky těžké, vlastně ještě těžší, protože nic nevoní nikdy stejně, každá, byť ta sebeznámější vůně, je v novém prostředí jiná, jinak voní uzavřena v prostoru, jinak venku za deště nebo v plném slunci, jinak na každé kůži.
S vůněmi mám odjakživa velké problémy, jak s těmi, kterých je moc najednou, tak s těmi z nějakého důvodu vytouženými, někdo krásně voní a já to chci, pak to mám a zjistím, že ve spojení s mou kůží to není ta vytoužená harmonie.
Někdy hledáme v lidech věci, které tušíme, že tam někde hluboko jsou a chceme je objevit, vydolovat na povrch pro sebe.
Někdy je to opačně a jiní lidé hledají totéž v nás, své představy o nás, to, jak si nás vysnili.
Někdy to v nás není, to, co hledají. Většinou to nedokáží najít, někdy proto, že nejsou schopni naslouchat, nemají dost trpělivosti, nebo, prostě je k sobě nepustíme dost blízko, dost hluboko.
Někdy se ale stane, že najdeme to, co v druhých hledáme, pak je tu ovšem problém, zda s tím co jsme objevili dokážeme naložit správným způsobem, protože dostat se hluboko do srdce, nebo duše druhého je strašně zavazující,
někdy pak i svazující.
Nebo moc krásné.

Někdy až příliš, ale, to už je jiné téma:-)

Příspěvek byl publikován v rubrice Monology...... a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u „Variace na téma hledání

  1. Mo.OMG (to je Tvoje oblíbená zkratka, kterou používám pouze z důvodu provokace), co já bych si počal na humanitní škole :o)

  2. Kdysi jsem četla román Parfém, napsal to myslím Guy de Moupasant nebo nějaký jiný francouzský autor. Byla tam zajímavá teorie. Že lidé vlastně nejsou vůbec krásní, záleží jen na jejich vůni, když mají krásnou vůni, ostatní je vnímají jako krásné. Hlavní hrdina pak vytvářel parfémy z krásných žen, byl ošklivec, něco jako Quasimodo, nakonec se tím parfémem polil, a lidé po něm šíleli, až ho samou láskou snědli, nebo tak něco. Trošku morbidní že? Ale od té doby mě často napadá, možná na tom něco bude? Kdo ví, ale taky mám problém s tím že toužím po ideální vůni, a ještě jsem takovou nenašla, i když jsem občas měla takový pocit, po pár dnech používání mi už tak vyjimečná nepřišla. Možná to je skutečně něco jiného, po čem toužíme, a připisujeme to vůním. Jako v Parfému.

  3. cat,pokud jsi letos ty přijímačky na psychologii nestih, příští rok bys to promeškat neměl a to myslím vážně, jakože se Mo. jmenuju:-)

  4. Největší problém lidstva je hledání sebe samého. Můžeme tisíckrát hledat vůni, chuť nebo nějakou vlastnost. Ale musíme vědět, kde skutečně jsme a co tam děláme. Což nechci lidem sahat do svědomí, ale málokterý to ví. A pokud to ví, neví co s tím :o)

Napsat komentář: Estela Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *