Myslela jsem, že mě miluje,

ale vztahy vždycky prověří krize.Před mnoha lety jsem měla přítele, můžeme mu říkat Vladimír, stejně ho neznáte a on nezná Vás a nakonec, bůh ví, kde je mu konec. Myslela jsem, že mě miluje, vážně, opravdu jsem si ti tenkrát myslela a nakonec i ten konec byl takový patetickopoetický podržený texty jako  Nikdy jsem nikoho nemiloval tak, jako tebe,&&&&&&.jsi to nejlepší&&.. a tak:o).
Bohužel ten konec přišel ve chvíli, kdy jsem byla vlastně otočená zády, ve chvíli, kdy jsem nedávala pozor, prostě proto, že jsem si myslela, že člověk, který miluje nemůže zasadit ránu ve chvíli, kdy odrážím rány jiné. Bohužel může a tak jsem dostala kopačky v okamžiku, kdy jsem byla úplně zdecimovaná z některých svých dětí, na účtu jsem měla asi 500 korun, v peněžence korun asi 10 a po 28 letech jsem dostala vyhazov z práce, ve čtvrtek, ty kopačky přišly v sobotu a byla to taková síla, že jsem upadla, na obličej.
Byl to děsný podzim, trvalo mi strašně dlouho, než jsem se zvedla, určitě půl roku a pak ještě nejmíň další rok, kdy jsem si oprašovala kolena a budovala si nový imunitní systém  žádná láska, neotáčet se zády.
Jenže, ať děláte co děláte, stejně přestanete být obezřetní, stejně se tak jako tak k někomu zády natočíte.
Letos počátkem podzima mě vykolejil odchod Madlenky, ano, byla stará a byla dlouho nemocná, ale když milujete, podvědomě si takové věci odmítáte připouštět.
Vykolejená, snadný terč.

Vím to jistě, nemilovals mě, kdyby ano, nedostala bych ránu zezadu v takové chvíli. Nikdo, kdo miluje nemůže tohle udělat.
A láska, která může zemřít při první slabosti není láska, ale sobectví nebo nějaký podobný ksindl. Rozhodně bylo méně kontraproduktivní koupit si lístek do nějakého Vyližsinema na americký doják a poplakat si v kině, taky by to přišlo levněji.

Příspěvek byl publikován v rubrice Monology...... a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 komentářů u „Myslela jsem, že mě miluje,

  1. Zidealizovanou?myslíš, že bych ty tvé plakáty měla sundat ze zdi? a to tričko s nápisem I love Mo vyhodit? :-))))

  2. blu:-)tohle je zvláštní a milé vyznání a taky neočekávané:-). Je hezký pocit zanechat v někom takovou stopu, říkám v někom, protože někde by nebylo správně-pochybuju, že by na D. jako takovém po mně nějaká pozitivní stopa zbyla. Po některých lidech odtamtud se mi občas zasteskne a některé jiné – jsem zas ráda, že už na ně není kde narazit, v tomhle je ten virtuální svět milosrdnější, než ten reálný, prostě se potkávat nemusíš:-)).Děkuju Ti blu.

  3. Ahoj Mod.Příští čtvrtek to budou už 3 měsíce,co jsi odešla z damo. Vzpomínám na tebe často. Nejenom, když otevřu adresář kontaktů a vidím tam tvoje jméno-nyní už bez tvé fotky.Nebyly jsme žádné kamarádky,ani jsme si nijak nepsaly. Ale přesto ve mně kus tebe zůstalo.Často si kladu otázku,co by na to řekla Mod. Co by o tom napsala ona? Tento člověk by nestál za to,aby si Mod o něho otřela i když jen špičku boty,natož aby na něho reagovala ve svých novinách.Vzpomínám, jak jsi byla v pruhovaném oblečku,na tvoje články o pesech,o tom jak jsi parkovala na Václaváku, na tvoje názory,které jsem prostřednictvím vocode nasávala.Když jsem se přestěhovala do Ostravy a podívala se na tvůj majetek,tak mě poklesla čelist a jen jsem tiše záviděla.Dnes už ho mám také a zjišťuji,že nebylo co závidět.Že v penězích ta spokojenost není.Obzvláště na damoklu.Jo, musím se přiznat, že já byla také jednou z těch,co si mysleli, že jsi neodešla z damoklesu nadobro. Moc tě pozdravuji a jestli nemáš právě nejšťastnější dny,tak ti třebas pomůže, že na tebe v Brně často vzpomínám.blu

  4. V některém ze svých minulých článku jsi psala, že máš narozeniny koncem března, takže předpokládám, že jsi Beran, stejně jako já… Beranky jsou silný ženský, ale když už je toho na ně moc a jsou vykolejený, okolí je z toho mimo, protože tak je nezná…Stalo se mi něco podobného – když mě mrcha osud srazil na kolena, ten člověk, kterému jsem věřila a kterého jsem milovala, zbaběle zdrhnul. Jednak proto, že mě takovou neznal, druhak proto, že věděl, že nebudu mít sílu něco namítat…Mo, jsi úžasná ženská, které si hrozně moc vážím. Vím, že ti to v tuhle chvíli nepomůže, ale myslím na tebe…

Napsat komentář: Mo. Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *