Cítíte se být outsidery?

Zřejmě to nebude tím odkud jste přišli.

Dnes jsem se začetla do, opět zajímavého a poutavými, krásnými fotografiemi doplněného, článku u zuzi, ale pak mne zarazila část obsahu “ ….kultovní zařízení pro Pražáky a podobné snoby….“, a pak taky jeden z komentářů, že v českých restauracích je, jak známo, potřeba mluvit německy. Tak to bych se tedy zdovolením ohradila, a protože je mi jasné, že ne všude “ hlas lidu, hlas boží“, provedu to prostě zde doma.

Rozhodně se nepovažuju za nějakého lokálního patriota, ani pražského, ani labského, či moravského, jsem prostě úplně normální evropan s průměrnými až podprůměrnými příjmy ( pro Němce určitě podprůměrnými), mluvící poměrně dobře česky, špatně polsky, velmi špatně německy a katastrofálně anglicky, který z 99,9% není schopen předstírat, že je odněkud odkud není.

Pokud jde o české restaurace, mluvím v nich česky, napříč celou republikou, a nikdy při objednávce nepředkládám občanský, nebo technický průkaz, natož pak například SPZku svého vozidla, ani v Plzni, či Ostravě.

Jednou jsem byla předvyzvána v Bratislavě k objednávce a bylo mi 3x předříkáno, jak to mám říct slovensky, než se dostaví i místní slovákočech, udělala sem to normálně česky, a představte si, vůbec nic mimořádného se nestalo, dostali jsme přesně to, co jsem měla objednat!

V polské Zelnej Goře objednávám jíslo špatnou polštinou, v rakouském Gmundenu, německém Gerlitzu,či Mnichově, stejně jako v maďarském Góru a španělském Maspalomas objednávám jídlo svou šílenou němčinou, v italském Římě šílenou italštinou, v Řecku se snažím dělat to, s úctou k tomu národu, v příšerné angličtině.

Vždycky platím cenu uvedenou v jídelním lístku, v korunách, či eurech, včetně spropitného, a vždycky chci být spokojená s tím co ke konzumaci dostanu, a vždycky, někdy líp, někdy lopotněji, někdy šíleně, reptám, pokud k tomu mám důvod, protože bez ohledu na to v jaké zemi konzumuju a čím platím, chci být prostě jen spokojená s tím, za co platím, a nikde nesežeru cokoliv, co mi přinesou.

Většinou mi chutná:-), nikdy se mi ale nestalo, že bych si připadala naštěstí jako pražák, nebo jen jako pražák, polaban, ostravák, východní Němec, nebo blbec….., naštěstí!

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *