Abbynka a Zaříkávač

A některé nesmyslné mýty kolem koní…

Zaříkávač dnes přijel, jak slíbil, a hned jsme se vypravili do ohrady za Janou a koňmi, zkusila na něj skočit hned jak vešel, Abbynka ne Jana:o)

Pak se s ní zavřeli do boxu a já tiše jako myška sledovala zpovzdálí, jak přes půl hodiny kroužil po koni prstáma, kroutil jí každou nohou odshora až dolů, zlehounka ji přinutil ohnout se do oblouku hlavou až k ocasu, a taky téměř si kleknout. Pak s ní čaroval další půlhodinu venku na sněhu. Koukala sem na to, a až mi skoro tekly slzy z toho, jak je tak velké zvíře schopné reagovat na pohled a doteky konečků prstů na rúzné části svého těla. A pak jsme si šli povídat dotepla k čaji.

Předběžný závěr Zaříkávače je takový (samozřejmě s přihlédnutím k tomu, že není lékař), že Abby prodělala po zásahu veterináře Anafylaktický šok, což u zvířete, stejně jako u člověka, může znamenat, že se z něj po delším čase vzpamatuje ( nejdříve po roce), nebo se z něj nevzpamatuje nikdy a její psychika zůstane už vždycky  nalomená/podlomená. V jejím případě se to údajně nyní projevuje tak, že si člověka spojuje s traumatizujícím zážitkem – sáhl na mne – upadla sem – dusila sem se – měla sem křeče – kopala sem se – nepomohl mi – – jde sem člověk – sáhne na mne – upadnu -&&& napadnu ho první já, nebude mi moct ublížit!

Bylo rozhodně chybou, že veterinář, kterému se takový šok podařilo zvířeti přivodit, bez ohledu na to, jak se to stalo, se dále nezajímá o další osud takového zvířete.

A pak jsme si povídali o všech možných mýtech, které kolem koní šíří různí odborníci&

Kůň mne napadne – musím mu to vrátit !  Takovou věc je prý možné uskutečnit maximálně do dvou vteřin, kopne mě – ihned ho kopnu taky, nehledám žádný předmět, kterým koně uhodit a všechno co se stane po době delší než 2 vteřiny, už kůň nepovažuje za odplatu/trest, ale za nový útok, který musí při další příležitosti vrátit. Poté, co oplatím útok, nesmím odejít, musím k sobě koně znovu přivolat, aby měl šanci vrátit se v dobrém, a pohladit mu místo, kam byl udeřen.

Koně se mají nechávat do dospění užívat si hříběcího života ! Tak toto prý platí pouze pro hříbata, která si žijou volně ve stádu někde na pastvině, kde se učí přirozené hierarchii, a nepřicházejí do styku s lidmi. Hříbata, která se mezi lidmi pohybují, je nezbytné vychovávat a pracovat s nimi co nejdříve, nikoliv až ve 2 nebo 3 letech.

Je špatně prodávat 2leté hříbě, které se snaží zařadit do svého stáda a mezi své lidi svým vlastním způsobem, bez výcviku člověka, a následně si má zvykat na nové státo zvířat a lidí ( a ještě se mu k tomu stane, že dostane bucharem do hlavy).

Když člověk honí koně po ohradě hulákáním a mácháním rukama, jsou šťastné!  Při takové činnosti prý koně zažívají strach, hrůzu a stres, nejsou šťastné a pokud se něco takového s nimi provozuje, může u psychicky méně odolných jedinců vyvolávat strach už jen to, když člověk do ohrady vstoupí ( V případě Abby pak – jde sem – sáhne na mne – &&.)

Zaříkávač přijede zase za týden, pak zase, a pak bude jezdit na kurzy Přirozené komunikace s koňmi.

A předběžný podzávěr? Nejsem to já, kdo Blbbinku něčím zkazil, nebo vyblbbal. Žádnou činností ji zdraví nekazím ( údajně naopak, tím, že pracuje se jí posiluje důvěra v lidi a psychika), navíc jsem ji nikdy neuhodila a po ohradě ji taky nehoním, jen si musím dávat větší pozor na ty blbé mýty různých malých či velkých pseudoodborníků, a raději  být pašák, který si všechno 10x ověří.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *