V Praze zněla (ne)čekaně aktuální The Wall

„Jeden ze zakladatelů rockové legendy Pink Floyd, Roger Waters (*1943), nabídl v pátek Praze naživo The Wall (1977). Deska z roku 1979, která už dávno patří ke klasice a milníkům hudební historie, zněla velmi aktuálně.

Od stokrát slyšené The Wall se nečeká nějak překvapivý zážitek a člověk si jde spíše tak nějak ze zvyku přezpívat hlavní hitovky, nicméně Rogers ukázal, že jeho představení (a The Wall je opravdu více představení než jen koncert) je stále aktuální.

Nepatří k improvizujícím muzikantům a nijak zvlášť nekomunikuje s lidmi, nepočítáme-li úvodní české „Dobrý večer“. Drží se přesného plánu, protože tak komplexní dílo jako The Wall to vyžaduje.

Nejde jen o bezchybný zpěv a kytarová sóla, kde sedí každá nota a nic nepřebývá, pečlivě se musí pracovat i s kulisami a úžasnými video projekcemi, které tvoří polovinu zážitku. Za všemi pyrotechnickými a světelnými efekty se totiž skrývá vážné politické poselství.

Na scéně postupně rostla a zase padala 73 metrů dlouhá zeď, na kterou se promítaly mnohdy děsivé obrázky. K zamyšlení vyzývala jména lidí zemřelých v různých válkách po celé 20. století i tváře Hitlera a amerických prezidentů.

Nejsilnější částí byla letadla bombardující svět kříži, symboly dolaru, komunismu i islámu. Když Rogers zpíval „Should I Trust the Goverment?“ a objevily se obří nápisy „No Fucking Way“ a „Ani z prdele“, dostala The Wall ještě jeden nečekaný význam a a české publikum začalo velmi hlasitě reagovat.

Většina lidí si sice přišla zavzpomínat na Another Brick in the Wall, Don’t Leave Me Now, Hey You a Comfortably Numb, ale nakonec z toho byl aktuální politický happening.“

Roger Waters v Praze

Zdroj : Novinky.cz

 











Ano, přesně tak to včera v pražské O2 Aréně vypadalo, a určitě bude vypadat i dnes, protože i 100x vyslechnutá a viděná Zeď je pokaždé nová, aktuální a překvapivá, pokaždé se člověku dělá husí kůže, a když má člověk to štěstí, že ji poprvé slyší a vidí živě v podání skutečného autora, je ta husí kůže ještě intenzivnější!

Zeď je geniální hudební dílo doprovázené geniálním filmem a geniální Waters tyhle efekty ještě vynásobí. Úryvky jsem viděla svého času i na Strahově v podání Pink Floyd, jenže marná sláva, Pink Floyd bez Waterse ( o kterém se říkávalo, že je nejslabším hudebním článkem skupiny), jsou pro mne jen odleskem zašlé slávy Pink Floyd s Watersem.  Je mi jasné, že mnozí milovnici ihned podotknout, že Waters vlastně od Zdi nic moc zásadního nevymyslel, a možná mají pravdu, jenže tohle na jeden hudební život bohatě stačí:o) 

 Mám kus vlastní nahrávky z včerejší Zdi, akorát se ji nedaří dostat na Tubu:o(



Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *