Všechno je vždycky jen o lidech

i to o Poště je vždycky jen o lidech!

Dneska jsem vlastně chtěla psát o Londýně, ale potkala mne událost, která předčila veškeré zážitky posledního roku:o)

Věc se má tak, že počátkem prosince se Filip nepohodl s naší pošťačkou, tedy, on tvrdí, že to není pravda, že se prostě jen rozčílil, což jsem vpodstatě vlastně zcela chápala, a ne, že ne! :o)

Ráno 14.12. Filipovi přišla smska, že mi přivezou balíky za 1.800,-Kč. Já odjížděla k Vltavě, jako vždy bez peněz, Filip oplýval jen tisícovkou a tak jsme tu pobíhali a sháněli peníze, já pak odjela a odpoledne mi už hodně namíchnutý Filip volal ( zrovna jsem u Aidy jedla cukroví), že ty balíky byly za 1.080,-Kč, a že když přijela pošta,zrovna si četl na WC noviny…:o) a přesto, že byla otevřená brána na příjezdovou komunikaci, troubily na něj cca 10 minut, a když těch 100 metrů doběhl, pošťačky seděly v autě a balíky ležely na zemi v blátě.

/files/postovnibaliky.jpg

Takže zde troubící poštovní auto, na střese maringotky vidno, že prší, balíky leží v bahně, brána je otevřená, za ní pokračuje normální příjezdová komunikace, cca 100-120 mewtrů dlouhá, vedoucí k oplocení a vratům za kterými se nachází můj dům. Mimochodem na vrchu hromady je v papírové obálce i poměrně drahá velká kniha.Z okna domu k silnici nedohlédneme a čekat u cesty mezi 8mou ranní, kdy příjde smska a půl druhou, abych šetřila poště čas, tak tolik času nemáme.

No a tak se prostě stalo, že s námi pošťačky přestaly nejen vycházet, ale i komunikovat, takže doporučená pošta se sem už nedopručuje, ale musí se pro ni na poštu do vedlejší vesnice, což nevadí, protože je to kousek a nikdy tam nikdo není, takže se vlastně nic neděje, krom toho, že jsem nějak nepochopila vocode.

V pondělí jsem odeslala pohled z Londýna a do P.S. jsem připsala vtipnou hlášku “ Doufám, že se pohled nebude válet na silnici! :o) „

Dnes ten pohled dorazil a pod mým P.S. bylo připsáno modrou propiskou  FAKT TRAPNÝ!

/files/faktrapny.jpg

A věřte nevěřte, já jsem se dneska namíchla, namíchla jsem se, že mi pracovník pošty pročítá poštu a jakoby to bylo málo, ještě si dovolí k tomu připisovat poznámky, a tak jsem prostě uchopila ten pohled a jela do města, na centrální poštu, za centrální vedoucí doručovatelů.

Nejprve jsem ukázala fotku těch balíků v blátě, to aby paní vedoucí pochopila to P.S., ale jí se to nezdálo až tak důležité, zírala nevěřícně na ten pohled, až si musela sednout a pravila, že se jí chce zvracet. Pak pravila, že mi potvrzuje, že je to písmo pošťačky Petry, a že je to tak zásadní porušení pravidel doručování pošty, že něco takového ještě nikdy neviděla.

Pak pravila, že oběma odebere prémie a osobní hodnocení a pokud se rozhodnu, že to nezůstane jen mezi námi, ale podám písemnou stížnost, obě dostanou výpověď na hodinu, pokud se vedoucí pošty nerozhodne dát jim výpověď tak jako tak.

Písemnou stížnost určitě podávat nebudu, ale dávám tímto všem na vědomí, že kálet na hlavu si rozhodně od nikoho taky nechávat nebudu! Tady, ani kdekoliv jinde.

Příspěvek byl publikován v rubrice Modona online a jeho autorem je Modona. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *